Arch Linux - první a druhý dojem

Ano, čtete správně. Přešel jsem na jinu distribuci, konkrétně Arch Linux. Důvodem byla zvědavost - nejdříve jsem testoval pouze přes VirtualBox na Debianu. To ovšem není taková výzva... A živit KDE4 200MB RAM (ano, takto krásně kulaté číslo) také není zrovna velké potěšení. Poslední kapkou byla nějaká menší kolize, kdy se mi přes noc záhadně nakrkl Xserver - pokud jsem nesahal na myš, procesor jel normálně - 1% - 3%. Při jakékoliv menší zátěži (přesun oken, změna velikosti) hned 100%. Stáhnout, vypálit, vysunout, zasunout, restartovat, instalovat.

Instalace systému sice nebyla tak uživatelsky přívětivá, jako v případě Ubuntu, nebo Debianu, nicméně ani tak by to neměl být pro kohokoliv problém. Instalátor disponuje nástrojem pro automatické dělení disku (tuto možnost jsem zvolil já - nerad bych si smazal 80GB dat a záloh), tudíž stačí mačkat enter, případně upravit velikost oddílů. Nicméně zkušenější, nebo náročnější uživatel může využít služby ručního rozdělení (cfdisk, tuším). Instalace balíků do základu probíhala stylem "vim, co to dělá, nebo co to je - instaluju", nebo "tak na tenhle balík nešahej špunte, vůbec netušíš, co to je". Na konci povinný reboot a Arch je na disku.

Konsole sice není špatný vynález, naopak, ale stejně preferuji nějakého správce oken. Poslední dobou KDE, na které si zatím nemůžu stěžovat (dokonce i na čtvrtou řadu). A ejhle. První rozdíl oproti Debianům - správcem balíků je pacman.
pacman -S kde
Stáhnem něco kolem půl giga balíků a pod rootem spustíme kdm.
/etc/rc.d/kdm start
Problém - XServer jaksi považoval myš i klávesnici za odpojenou. Ale úplně. Stejný problém jsem řešil i na virtuálním systému. Nakonec pomohla změna xorg.conf. (Tuším, že jsem přidal 'Option "EnableEmptyInput" "true/false"', ale nejsem si jistý, jestli to něco znamená, protože teď koukám, že toto nastavení se v mém aktuálním xorg.conf-u vůbec nevyskytuje). Pak ještě takové drobnůstky, jako například připojení disků ostatních (přidání záznamů do fstab), nebo třeba rozpoznání a připojení flash disku. (Toto popisuje Arteal v článku Tuning Arch Linux-u.)

A jak je na tom Arch s nastavením různých součástí systému? Subjektivně mohu říct, že to kluci okolo Judda Vineta vymysleli velmi šikovně - hlavní nastavení se nachází v souboru /etc/rc.conf. Tudíž nemáte konfiguráky roztroušené po celém systému, jako je tomu u Debiana (opravte mě, jestli kecám; jenom prosím - nekamenovat). V jednom souboru si nastavíme jméno počítače (hostname), připojení k internetu (pevná IP / DHCP server), moduly zaváděné do jádra, nebo třeba spouštěné deamony. Opravdu velmi chytré a šikovné.

Toto distro hodnotím velmi pozitivně. Ať už po stránce uživatelské přívětivosti (někdo nemusí mít stejný názor), poměrně dobré wiki, nebo jednoduchosti nastavení. Vřele doporučuji každému, kdo má alespoň základní znalosti v oblasti Linuxu (nějaké základy práce v textovém režimu). Nebudete zklamaní.

« Voda nad námi, voda pod námi | Sebekritika? »

Přečteno 147 krát
Autor: Michal Kváček

1# Jakub Kulhan v 13.07.2009 v 17:37