Voda nad námi, voda pod námi

Školní akce někomu můžou připadat jako nutná i nudná povinnost, nicméně já si na naše výlety a akce nemůžu stěžovat. Tercie - třídenní pobyt na Malé Skále, kvarta - lyžák ve Studenově. Obě hodnotím na jedničku. Letos jsme pod vedením profesorů vyrazili na horní tok Vltavy. A opět jsem převelice spokojen.
Celkově jsme strávili v raftech a po kempech tři dny. První den nepočítám, jednalo se prakticky pouze o cestování vlakem. Řada z nás seděla poprvé na lodi a poprvé držela v ruce pádlo, nicméně si myslím, že valné většině bylo během prvních pár kilometrů jasné, že pádlo se strká do vody, aby loď jela. Bohužel někteří to nepochopili (možná by zde mělo být spíš tvrdé y).

Cesta po proudu utíkala poměrně rychle, možná to bylo způsobeno mojí zálibou v pádlování a řízení lodičky. Pravděpodobně díky táboru, kde jsem pádlo držel v ruce poprvé už ve svých šesti letech. Zajímavé, že všichni vodáci se k sobě chovají jako staří známí. „Ahóóój!“ „Ahóóój!“ „Máte něco k pití?“ „My tu jsme se školou.“ „Tak zbijem profesory ať vám vrátěj aspoň rum, ne?“ Podobných rozhovorů bylo za den několik. S kameny si člověk také užije plno zábavy. „Kámen“ „Kde?“ Chrrrrr.. „Pod náma....“. Případně, když nějaký raft najel na mělčinu, nebo jinou překážku. Z lodě se rázem stalo pouťové autíčko a prásk do zaseknutých kamarádů. Hurá, můžeme pokračovat.

Druhý den se cílem naší plavby a místem obědu stal Český Krumlov. S kamarády jsme zašli na oběd do místní pizzérie. Zde se spolužákovi povedl zvláštní vtip. Nějak se pousmál-zatvářil na servírku. Podotýkám, že nebyla ošklivá, ani stará. „Si jí měl nechat větší dýško, když ses na ní tak ksichtil, co?“ „Hmmm... Jak řikala těch 345,-... Sem jí měl dál pětistovku.. To je pro vás... (doplněno odmítavým gestem ruky)... Nebo... Ne, to nechte... (to samé gesto).“
Voda byla super, škoda posledního dne, kdy začalo pršet opravdu vydatně. Chvílemi jsem se cítil jako trosečník na pustém ostrově - nikdo nevěděl, jestli budeme pokračovat v cestě, nebo jestli přespíme v tomto kempu, nikdo nevěděl, jak dlouho sprcha potrvá. Do toho všeho se ujal vedení pan prof. Palička. Po chvíli nám, vzhledem k situaci a zimě, dovolil koupit si v místním kiosku i grog. Dal jsem si čaj. Déšť, promáčení věcí a prochladnutí účastníků nakonec rozhodl o předčasném odjezdu z Vltavy posledním rychlíkem do Prahy. Jednalo se však pouze o nějakých pět, šest kilometrů a přespání, myslím si tedy, že jsme o moc nepřišli.

« Ladíme si KDE4 | Arch Linux - první a druhý dojem »

Přečteno 86 krát
Autor: Michal Kváček

1# Kůča v 08.06.2009 v 9:21